Jak se z Cullenů stala rodina - trochu jinak 4.

1. září 2010 | 09.42 | | autor: jarka

 Večeře, sprcha (ach, ten Emmett) a noční procházka

Pohled Esmé Brennan

Nechala jsem Alici vybalovat na pokoji. Sešla jsem do jídelny a zaplatila zbytek poukazu. Chvíli po mně přišel do jídelny i ten upír, co se mi líbil. Usmál se na mě a začal si se mnou povídat. Nejdřív řešil takové banality jako je počasí. Později mi prozradil, kde pracuje a že je vegetarián jako my. Taky jsem mu řekla, kde pracuju. Víc jsem toho nestihla, protože za námi přišla Alice. Zřejmě jí přišlo divné, že je na pokoji dlouho sama. Představila jsem je. Viděla jsem, že Alice ztuhla. Určitě měla vizi o budoucnosti. Rychle jsem se začala zase bavit s Carlislem. Po chvíli Alice oznámila, že si jde ještě vybalit. Usmála jsem se na ni a kývla, že beru na vědomí. Odešla a já se zase otočila na Carlislea. Konečně jsem mu představila.

Po chvíli jsme se oba zvedli a šli pro děti, aby šli na večeři. Ještě jsme se domluvili, že si večer ještě posedíme. Došla jsem do pokoje a uviděla Alici na posteli. Seděla jako hromádka neštěstí. Takhle seděla vždy, když se jí líbil nějaký člověk. Jenže tady žádný člověk není tak proč? Přešla jsem k posteli, sedla si vedle ní a objala ji kolem ramen.

"Zlatíčko, co se děje?" zeptala jsem se opatrně. Alice si položila hlavu na moje rameno a nepřítomně koukala z okna. Povzdechla si. Nechápala jsem to. Proč je tak nešťastná?

"Víš, mami, líbí se mi tu jeden z těch upírů." Potvrdila moje domněnky. Pohladila jsem ji po vlasech a políbila na čelo.

"Ale to je dobře, ne?! Na večeři mi ho ukážeš." Řekla jsem povzbudivě. "Když už je řeč o večeři, pojďme se najíst. Dojdu ještě pro holky." Usmála jsem se na ni a pustila z objetí. Zvedla jsem se z postele a šla na chodbu. Zaklepala jsem na dveře od jejich pokoje a vstoupila.

"Děvčata, je večeře. Jdeme se najíst." Oznámila jsem autoritativně a ukázala rukou na chodbu. Obě se zvedli z postele a vyšli na chodbu. Bella zamkla pokoj a koukla na mě. Usmála jsem se na ni a ukázala jsem na schodiště, které vedlo k jídelně. Alice už taky byla na chodbě. Akorát zamykala pokoj. Vzala to rovnou po schodech.

V jídelně jsme si sedli ke stolu, na kterém byl papírek s naším příjmením. Carlisle a jeho syni seděli u stolu hned vedle nás. Z kuchyně přispěchala slečna, která nás ubytovávala. Přinesla nám talíře se zeleninovým salátem

"Promiňte, mamina přijde za chvíli. Všechno vám vysvětlí, ale teď ještě dodělává talíře pro vedlejší stůl." Řekla a odspěchala do kuchyně. Vrátila se a nesla dva talíře. Dva?! Proč dva? U vedlejšího stolu sedí čtyři. Chvíli po ní se z kuchyně vynořila její matka. Zůstala jsem na ni vykuleně koukat. Zamrzla mi i ruka s vidličkou. Byla to Camilla. Moje bývalá kolegyně. Ona se taky na chvíli zarazila a koukala na mě. Potom zavrtěla hlavou a šla dál.

Jakmile odnesla talíř, začala nás zasvěcovat do chodu penzionu. V kolik je snídaně, večeře atd. Dojedla jsem, když ona skončila. Přišla k nám Camillina dcera, vzala talíře a chtěla odejít. Zarazila jsem ji. Chytla jsem její ruku za předloktí.

"Prosím vás, jak se jmenuje vaše matka?" zeptala jsem se, trochu, troufale. Její dcera zřejmě nebyla zvyklá na takovéhle otázky. Na chvíli se zarazila.

"Camilla." Řekla po chvíli, když se vzpamatovala. Kývla jsem na ni a pustila její předloktí. Usmála se a odešla. Chvíli jsem se ještě bavila s dcerami, ale ty to moc dlouho nebavilo. Rozloučili se se mnou a odešli. Zvedla jsem se a šla za Camillou, která stála u výčepu.

Pohled Alice Brennan

Mamka pro mě a mé sestry přišla, abychom šli na večeři. Holkám se sice moc nechtělo, ale šli. Když jsme vstoupili do jídelny, oni už tam byli. Byli čtyři a já si je konečně pořádně prohlídla. Carlisle vypadal k světu ani se nedivím, že se mamině líbí. Emmett vypadal, že dost často vyvádí lumpárny. Jakmile mě uviděl, zajiskřilo mu v očích a mě došlo, že za ty kufry bude odplata. Jeho klukovský bratr vypadal dosti zamyšleně, jakoby ho něco trápilo. Uvažovala jsem proč. Potom mi pohled sklouzl na toho čtvrtého, který se mi líbil. Rychle jsem se koukla jinam. Ten klukovský se zachichotal. Nechápala jsem proč. Čte snad myšlenky a ví, co si myslím? Najednou nenápadně přikývl hlavou. Měla jsem halucinace nebo opravdu čte myšlenky a kývnutím hlavy odpověděl na moje domněnky? Nechala jsem to plavat a šla si sednout ke stolu.

Po večeři jsme se s mamkou rozloučili a každá šla na pokoj. Na pokoji si holky povídali. Slyšela jsem je, jak mluví o těch upírech. Každé z nich se líbil jeden. Rosalii se líbil Emmett a Belle ten klukovský. Oba byli celkem hezcí a moje sestry taky vypadaly k světu. Rosalie právě navrhla, že můžou zkusit "lov" na upíry/chlapy. Ach jo. Proč já mám smůlu a líbí se mi ten, který nejeví nejmenší zájem o mě?! Kluci zatím taky nejeví zájem, ale určitě brzy začnou. A já budu zase sama. Proč? Čím jsem si tohle zasloužila?! Takovéhle otázky bloumaly mým mozkem sem a tam. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu do sprchy.

Začala jsem se sprchovat, užívala jsem si vodu a pokoušela se ignorovat rozhodnutí mých sester, která se průběžně měnila. Rozhodovali se, co si vezmou na sebe a tak. Měla jsem už umytou i hlavu, když najednou někdo v domě spláchnul a na mě natekla studená voda. Brr. Hrůza. Z protějšího pokoje jsem slyšela přidušený smích. EMMETT! Já toho upíra vážně zabiju. Zuřila jsem. Vylezla jsem ze sprchy a omotala kolem sebe osušku. Byla normální velikosti, ale já ji měla až někam pod kolena.

Opustila jsem koupelnu a celý náš pokoj. Namířila jsem si to přes chodbu jenom v ručníku. Podrážděně jsem zaklepala a slyšela Emmetta, jak vybízí svého bratra Jaspera, aby šel otevřít. Nakonec se otevřely dveře a tam stál ten, co se mi líbil. Vykulila jsem na něj oči. On mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Vzpamatoval se jako první.

"Ehm?! Potřebuješ něco?" zeptal se mě. Bože. Proč se zeptal zrovna na tohle. Je snad logické, že když přijdu jenom v ručníku a celá mokrá, že něco potřebuju. Nebo si snad myslel, že jsem jim přišla udělat striptýz?

"Jo. Potřebuju mluvit s tvým bratrem. S tím pakem Emmettem." Usmál se a odstoupil ode dveří. Rukou mi naznačil, že mám jít dál. Vešla jsem a uviděla rozchechtaného Emmetta. Přimhouřila jsem oči a upřela je na něj.

"Tak, jaká byla sprcha, skřítku?" zeptal se mě Emmett. On se ještě drze zeptá, jaká byla sprcha? A říká mi skřítku? To snad ne. Vřelo to ve mně, jak nevím co.

"Vynikající. Příště by si ji mohl zkusit taky." Vyštěkla jsem na něj. Zazubil se na mě a ani nepostřehl, že to, co jsem řekla, je výhružka. Otočila jsem se a chtěla odejít, ale do cesty se mi postavil tan klukovský upír z jejich skupiny.

"Co se tu děje?" ptal se blbě. Blbě jako všichni. Ještě ty začínej. Snad jsi taky nepřišel na pomoc tomu magorovi.

"Ne. Nepřišel jsem nikomu pomáhat. Jenom chci vědět, proč se on směje jako debil a ty jsi tu jenom v ručníku." Vybafl na mě. Já otevřela pusu a koukala na něj jako na ponorku ve vesmíru. Takže čte myšlenky. No, tak to se máme na co těšit. A v jídelně jsem teda neměla halucinace.

"Tvůj bráška schválně spláchnul a mně do sprchy natekla studená voda. Studená mi nevadí, ale naštval mě, protože je to dnes podruhé, co mi něco provedl. Proč jsem tu v ručníku? Protože jsem se v návalu vzteku nestihla obléct. Pokud dovolíš, už půjdu a obleču se." řekla jsem sarkasticky. S poslední větou jsem do něj strčila a on mi udělal místo. Odkráčela jsem hrdě středem a zavřela se v pokoji.

Tam jsem zůstala stát jako přimražená. Koukal jsem z okna a pokoušela se vytěsnit vzpomínky na předchozí události. Nejprve jsem blbě čuměla na Jaspera a potom jsem ztropila scénu kvůli studené vodě. No, myslím, že jsem u něj skončila stejně rychle, jako začala. Došla jsem ke skříni a vyndala z ní teplákovou soupravu a tričko. Oblékla jsem se do toho a vzala si ještě bundu. Na malý papírek jsem napsala Esmé vzkaz, že budu sedět venku na lavičce, že až bude potřebovat klíče, ať ví, kde mě má hledat.

Vyšla jsem z pokoje na chodbu, zamkla pokoj a na zem před dveře položila lísteček se vzkazem. Sešla jsem do přezouvárny, přezula se a šla ven. Hned u penzionu byla lavička, tak jsem si na ni sedla. Byla bezmračná noc, takže jsem zvedla hlavu k hvězdné obloze. Pozorovala jsem hvězdy a pokoušela se ignorovat stále se měnící rozhodnutí mých sester. Už mi s tím lezly na nervy. Já si sem přijela odpočinout a místo toho neustále vidím, jak si vybírají oblečení, aby se líbili klukům. Kdybych si trochu věřila, asi bych dělala to co ony. Jenže mám sebevědomí na bodu mrazu, takže radši sedím venku.

Přestala jsem se dívat na oblohu a zavřela jsem oči. Slyšela jsem bouchnout dveře a kroky, které se blížily ke mně. Ten někdo si sednul vedle mě. Naklonila jsem se k němu a opřela si hlavu o jeho rameno, protože jsem myslela, že to je mamka. Ta jediná mohla vědět, kde jsem.

"Mami, proč mají holky takové štěstí." Zeptala jsem se jí šeptem. Doufala jsem, že to pochopí. Dotyčný se zachichotal a mě došlo, že to nemůže být mamka. Ta se takhle nesměje. Rychlostí blesku jsem otevřela oči a posadila se zpříma. Otočila jsem se na dotyčného a málem se propadla hanbou. Seděl tam Jasper. Krucinál, proč se tohle musí stát zrovna mě?

"Promiň, ale, mami, mi ještě nikdo neřekl." Řekl trochu přiškrceně přes smích. Zakoulela jsem očima.

"Promiň. Myslela jsem, že to je někdo jiný než ty." Omluvila jsem se a otočila pohled na oblohu. Viděla jsem, že on udělal to samé. Chvíli jsme seděli mlčky.

On se na mě najednou otočil a zeptal se: "Ty máš ráda noční oblohu?" Noční oblohu? Nemohl říct normálně hvězdy? On asi opravdu bude z jiného století.

"Jo." Přikývla jsem. Chvíli jsem ještě koukala na hvězdy, potom se otočila na něj. Smutně si povzdychla. "Dnes tu nejsem kvůli nim." Přiznala jsem smutně. Koukal na mě s otázkou v očích. Rezignovaně jsem si povzdechla a začala.

"Fajn. Mamka sedí dole s tvým tátou a já vím, jak to celé dopadne. Nemyslím jenom dnes, ale celkově. Moje sestry jsou na pokoji a přemýšlejí, co si zítra vzít na sebe. Stále přemýšlí jak být nejhezčí a já vím, jak to nakonec dopadne. Budou nádherné a všechno jim vyjde." Začala jsem ze sebe sypat. Koukal na mě chvíli opatrně, potom se uvolnil a jenom poslouchal.

"Dobře. Možná tě trochu nechápu. Jak dopadne tvoje mamka s mým taťkou?" zeptal se trochu zmateně.

"No, mám dar jako tvůj bratr. Ale je trochu jiný. Já vidím budoucnost. Řeknu to takhle, budou z nás sourozenci. Chápeš?!" vyhrkla jsem na něj.

Vykulil na mě oči a otevřel pusu. Po chvíli se vzpamatoval a řekl: "Cože? To snad ne?! Můj otec si vezme tvoji matku?" ptal se nechápavě. Já jenom přikývla. "A jak to dopadne s tvými sestrami?" zeptal se najednou. Tohle jsem nečekala.

Vzpamatovala jsem se a odpověděla: "No, takže, moje sestry jsou krásné, vědí, co chtějí a mají sebevědomí. Líbí se jim tvoji bratři, takže se může stát, že z nich budeš mít švagrové." Posmála jsem se.

"A ty budeš moje...?" zeptal se a já nevěděla, co odpovědět.

"No, zřejmě nevlastní sestra." Zakoktala jsem. Smutně jsem se pousmála, aby to neviděl. Ač jsem ho skoro neznala, tahle představa mě bolela víc, než by měla. Nechápala jsem to.

"Aha." Odpověděl. Slyšela jsem špatně nebo byla v jeho hlase slyšet stopa smutku? Spíš jsem si to jenom vymyslela v mozku, protože jsem to chtěla slyšet. Povzdechla jsem si a koukla se na nohy. Chvíli jsem je pozorovala, jak se kývají. Po chvíli jsem opět promluvila

"Asi se půjdu projít." Spíš jsem to zamumlala než řekla. Kývl hlavou a koukal před sebe. Já se dost dlouhou dobu přemlouvala, abych vstala a konečně odešla.

On po chvíli vstal, stoupl si přede mě a zeptal se: "Smím ti dělat doprovod?" Při těch slovech mi nabídl své rámě. Zvedla jsem hlavu a koukala na něj. Mlčky jsem přikývla a vstala. Přijala jsem nabízené rámě.

Šli jsme lidskou rychlostí po silnici, po chvíli odbočili na nějakou polní pěšinu. Povídali jsme si a celkem i bavili. Ptal se mě na můj lidský život a já byla nucena mu říct, že si z něj skoro nic nepamatuju. On mi řekl, že za lidského života byl vojákem v občanské válce. Proměnila ho jistá upírka Maria a využila jeho daru k zvládání novorozené armády. Dlouhou dobu byl normálním upírem – živil se lidskou krví. Kvůli jeho daru toho musel nechat a stát se vegetariánem. Už přes deset let je úspěšným vegetariánem. Úspěšným, protože deset let neochutnal lidskou krev. Jeho dar se mi velice líbil. Cítí emoce a umí s nimi manipulovat. Tohle bych taky občas brala. U nás doma by se to hodilo.

Byli jsme venku už asi dvě hodiny, ne-li déle. Došli jsme do penzionu a já se ještě stále usmívala. Dnešní večer byl kouzelný. Dlouhou dobu jsem se necítila tak dobře jako s ním. Jasper byl okouzlující, milý, přátelský,... mohla bych jmenovat dál a dál. Upřímně řečeno, líbil se mi čím dál víc. Myslím, že jsem se do něj začala zakoukávat víc a víc. Doprovodil mě před pokoj a lehce políbil na ruku jako za dob jeho mládí. Tedy někdy z doby 19. století. Usmála jsem se na něj a lehce ho pohladila po dlani. Poté jsem se otočila a zamířila k pokoji. Když jsem otevřela dveře a viděla, co se děje uvnitř, nemohla jsem věřit svým očím.

Pohled Jasper Cullen

Otec pro nás přišel, abychom šli na večeři. Všichni jsme bez protestů šli. Mě osobně se moc nechtělo, ale co jsem mohl dělat?! Nic. V jídelně jsme si sedli k jednomu stolu. Povídali jsme si a po chvíli přišli ty upírky. Byli opravdu čtyři a já si je konečně mohl prohlédnout. Ta, kterou jsme potkali na parkovišti, vypadala velmi mateřsky. Určitě je to mamka těch upírek. Další z nich, blondýnka, vypadala jako blonďatý anděl. Jistě věděla, že tak působí na okolí, protože se chovala jako princezna. Třetí z nich byla celkem hezká hnědovláska. Vypadala dobře, ale mně se stejně nejvíc líbila ta třetí. Měla elfí obličejík a vlasy rozježené do všech směrů. Nebyla moc vysoká. Popravdě, byla malinká. Mohla mít nanejvýš metr a půl.

Ona si nás taky všechny prohlížela. Na mě koukla jako na posledního. Rychle sklouzla pohledem ze mě na zem. Edward se zachichotal a já na něj chvíli koukal jako na veverku s mrkví. Nechal jsem to plavat, protože nám přinesli večeři. Paní majitelka během večeře něco vykládala, ale já jí moc neposlouchal. Pohledem jsem stále brouzdal kolem té malé upírky. Jak jí to Emm jenom říkal? Skřítek? Ano, skřítek. Bylo to celkem trefné.

Po večeři jsme se sebrali a šli do pokoje. Čekal jsem na otce, jestli půjde taky, ale naznačil mi, že tu ještě zůstane. Pokrčil jsem rameny a odešel za bratry.

Emmett se na pokoji vyloženě nudil. Já si sedl do křesla a četl. On najednou zmizel v koupelně a spláchl. Nechápal jsem proč. Okamžitě se začal smát. Koukal jsem na něj se zdviženým obočím, doku se neozvalo zaklepání na dveře a necítil jsem hněvivé emoce. Emm si sedl na okno a vybídl mě, abych šel otevřít. Zvedl jsem se a šel. Jaké pro mě bylo překvapení, že za dveřmi stojí ten malý elfí skřítek. Byla jenom v ručníku. Vykulila na mě oči a já ji sjel pohledem od hlavy až k patě. V tom ručníku vypadala naprosto dokonale. Nejkouzelnější na ní byly kapičky vody, které jí stékali z mokrých vlasů.

Probral jsem se a zeptal se jí, co potřebuje. Řekla, že chce mluvit s Emmettem. Ustoupil jsem ze dveří a rukou naznačil, aby šla dál. Začalo mi pomalu docházet, proč se Emm tak debilně uculuje a proč spláchl. Prohlížel jsem si ji a ignoroval jejich rozhovor. Chtěla už odejít, když přišel Edward. Chvíli se dohadovali a ona potom opravdu odešla. Edward vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Ach jo. Ten tu bude sedět dlouho.

"Emmette, kdo byl to stvoření v ručníku?" zeptal se Emmetta a blbě na něj koukal. Věděl, co je zač, ale chtěl to slyšet od něj.

"Upírka, bratříčku. Na to, že čteš myšlenky, máš asi špatný zrak, že nepoznáš holku." Odpověděl v klidu Emm. Zaculil se na něj. Ještě chvíli se takhle vytáčeli, ale já je neposlouchal. Nakonec jsem odešel z pokoje. Chtěl jsem zjistit, kde je skřítek.

Na zemi, před jedněmi dveřmi, ležel lísteček. Je neslušné číst cizí vzkazy, ale já si ho prostě přečetl. Zaradoval jsem se. Ve vzkazu bylo napsáno, že je na lavičce před penzionem. Lísteček jsem položil na zem a vyrazil za ní. Opravdu seděla na lavičce. Měla hlavu otočenou na oblohu a zavřené oči. Pomalu jsem k ní přišel a sedl si vedle ní. Ona si opřela hlavu o moje rameno a zašeptala: "Mami, proč mají holky takové štěstí."

Zachichotal jsem se a ona se okamžitě odtáhla a napřímila. Vysvětlil jsem jí, že mi takhle ještě nikdo neřekl. Ona byla ještě chvíli podrážděná, ale nakonec se uvolnila a my si povídali. Chtěla se jít projít, ale nějak se nemohla zvednout z lavičky. Napadlo mě, jestli nečeká, že něco udělám. Zvedl jsem se, nabídl jí své rámě a svůj doprovod. Vím, že to vypadá, že je to z donucení, ale já chtěl sám. Mé rámě přijala a já byl nad míru šťastný. Dál jsme si ještě povídali. Myslím, že se celý večer nakonec vyvedl moc hezky. Já jsem si její přítomnost hrozně užíval.

Doprovodil jsem ji ke dveřím pokoje a zlehka políbil na hřbet ruky, tak jako se to dělalo za mého mládí. Usmála se a lehce mě pohladila po dlani, když pouštěla mou ruku. Spokojeně jsem si zalezl do pokoje a lehl na postel. Zavřel jsem oči a před sebou viděl její obličej. Nemohl jsem ji dostat z hlavy. Byla kouzelná i okouzlující zároveň. Nechápal jsem, jak jsem si ji mohl tak oblíbit během jednoho večera. Myslím, že oblíbenost je slabé slovo. Začínala se mi líbit, ale nemyslím takovým tím povrchním způsobem, kvůli vzhledu. Začínal jsem ji mít rád. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak se z Cullenů stala rodina - trochu jinak 4. katiqa ♥ the vampire diares 01. 09. 2010 - 17:21
RE: Jak se z Cullenů stala rodina - trochu jinak 4. cleo 01. 09. 2010 - 20:26
RE: Jak se z Cullenů stala rodina - trochu jinak 4. katiqa ♥ the vampire diares 02. 09. 2010 - 16:25