Vize - 7. část

10. květen 2010 | 15.24 | | autor: jarka
› 

Povídka od Jarky

Úvahy, plány, nápady ... ale co jejich realizace?

Byli jsme v nákupním středisku, užívali si nákupy a docela jsme se i bavili. Rose se už nemračila tolik jako doma, ale stále byla ještě dost podrážděná. Vytočit jí dokázala i sebemenší blbina. Zrovna jsem byla v kabince a zkoušela si blůzku, když jsem najednou ztuhla. Měla jsem další vizi. Viděla jsem Edwarda, jak chce odjet z Forks. Chtěl odejít od Belly, aby ji ochránil před sebou. Chtěl odejít a vrátit se až za několik let. Přesněji, až bude Bella na vysoké. Nechtěl, aby se do něj zamilovala. Nechtěl, aby se trápila tak jako on. Věděl, že by s ním nemohla nikdy být, protože by to bylo pro oba nebezpečné. Pro Bellu - protože by se nedopatřením mohla stát potravou. Pro Edwarda - kdyby se Bella stala potravou, mohlo by se prozradit naše "malé rodinné tajemství".

Najednou jsem byla zase v přítomnosti, v kabince s blůzkou napůl rozepnutou. Tohle nemůžu dopustit. Nemůžu, nebo spíš nechci, dopustit, aby Edward odešel a trápil se dál. Napadlo mě, co když je na jeho odchod už pozdě? Co když je do něj Bella už zamilovaná? S tímhle můj bratr nepočítá. Taky nepočítá s tím, že já budu vynalézavá a jejich lásce trochu pomůžu. Já Edwardovi důvěřuju a věřím, že nedopustí, aby se Bella stala potravou. Ale jak bych jim mohla pomoct? Ti dva by se měli setkat někde mimo školu. Někde na "neutrální" půdě. Jak by se to ale mohlo stát? No jistě. Bella chodí na podobné hodiny jako já a chodí do stejného ročníku jenom do jiné třídy. Chodí minimálně na biologii, španělštinu a matematiku. Tyhle předměty jsou v obou třídách povinné. To se hodí. Alespoň dnes. Já dnes chybím, co když budu potřebovat pomoct s látkou, kterou probírali? Mohla bych se zeptat někoho z ročníku – Belly. Až přijedu domů, zavolám jí. Jenže co jí řeknu, když se zeptá, jak znám její číslo a proč volám právě jí? Ona mě skoro nezná. Nevadí – telefonní číslo jsem našla v seznamu a volám, protože jsem slyšela, že právě ona je v těchto předmětech dobrá. Já jsem tak trochu levá na tyhle předměty a potřebuju velkou pomoc. Edward nebude moc nic namítat. Já jsem si pozvala domů spolužačku, protože potřebuju pomoc s učením. Dovedu si představit, jak bude zuřit, ale taky si dovedu představit, jak bude šťastný, že na ni bude moct koukat celé odpoledne.

Nakonec mi ještě poděkuje. Rychle jsem se ještě koukla, jestli tenhle plán vyjde. Vyjde. Super!! Dokonce se z nás stanou kamarádky.

Byla jsem tak nadšená, až jsem si v kabince pro sebe zatleskala, jaký jsem génius. "Alice, ukaž se nám. Chceme tě vidět. Jsme zvědavé. Když takhle tleskáš, bude ti určitě slušet." Ozvala se zvenku Esme. Zapomněla jsem, že jsem v kabince a před ní čeká Rose s Esme. Rychle jsem se koukla do zrcadla, abych věděla, jestli mi blůzka sluší nebo ne. Slušela. Bylo to v pořádku a já se jim mohla ukázat s dobrým pocitem. Obě mě chvíli pozorovali a pak kývli a zvedli palce, že mi sluší. Usmála jsem se na ně a zatáhla závěs, abych se mohla převléct. Pověsila jsem blůzku na ramínko, vyšla z kabinky a pověsila ji na odkládací stojan. Obě na mě nechápavě koukali. "Je hezká, sluší mi, ale já se musím nejdřív rozhodnout." Šli jsme dál a probírali se oblečením, když jsem si všimla, že o několik stojanů vpředu stojí dva muži, kteří mi byli docela povědomí. Vypadali jako Jasper s Emmettem. Co by tu ti dva, ale dělali? Už mám asi přeludy, protože ti dva mají být ještě s Edwardem doma. Ten, co vypadal jako Emmett, se nenápadně pootočil a já zůstala stát jako opařená. Byl to Emmett. Takže mám pravdu a ten druhý je tedy Jasper. Proč tu ale jsou? A kde je Edward? Neudělal snad to, co jsem viděla. Emmett, když viděl, že se na něj dívám, se prudce otočil a dělal, jako že se přehrabuje v oblečení. Možná by vypadali míň nápadně, kdyby si vybrali stojan s pánským oblečením a ne s dámským. Neřešila jsem je. Dělala jsem, jako že je nevidím. Vrátila jsem se ke svým předešlým úvahám o Belle a Edwardovi. Začala jsem přemýšlet, komu by vadilo, že by Edward chodil s Bellou. Carlisleovi ne. To můžu s přesností říct, protože on schvaloval všechno, u čeho byl Edward šťastný. Esme – té by to taky nevadilo. Ta by byla dokonce ráda, protože vidí, že je Edward už dlouho sám. Emmettovi – taky ne. Emmett by byl šťastný, že může svými vtípky vytáčet dalšího člověka. Rosalii – u té nedovedu říct. Víc se tedy kloním k možnosti, že by jí to vadilo, ale třeba by nás všechny zase překvapila jako tehdy na oslavě. Jasperovi – tomu by to nevadilo, jen by se bál, že by to mohlo dopadnout špatně. Má, ale přece mě a já mu s tím může pomoct. Kdo ještě zbývá? Asi už jenom já – a mně by to nevadilo. Jak by mohlo, když je chci dát sama dohromady. Dřív, než začnu cokoli podnikat, si chci promluvit s Esme. Třeba by mi s tím mohla pomoct. Začala jsem se rozhlížet okolo sebe, abych ji našla. Viděla jsem si o dva stojany za sebou. Neviděla jsem u ní Rose, tak jsem se rozhlédla ještě jednou. Viděla jsem její nohy pod závěsem jedné kabinky. Hodilo se mi, že není s Esme. Nechtěla jsem u svého rozhovoru svědky.

Odešla jsem od stojanu, u kterého jsem stála a přišla k ní. Začala jsem velmi zlehka. Žádné těžké otázky. "Esme, nezdál se ti dnes ráno Edward jiný? Myslím jiný než třeba minulý týden." Chvíli na mě koukala jako na blbečka, který vidí něco, co není. Pak se zamyslela. "Byl takový jiný jako vyměněný. Byl takový jak zamilovaný. Chodil po domě jako zasněný a tvářil se blbě. Myslím blbě jako zamilovaně. Alice, že ty o tom něco víš, když se takhle ptáš."

"Možná vím, možná nevím. Vím jen, že je opravdu zamilovaný. Jenže objekt jeho lásky je člověk a ne upír. Taky vím to, že bude chtít od nás odjet, aby ji před sebou uchránil. Myslí si, že je zamilovaný jenom on, ale já zase vím, že i ona je zamilovaná do něho."

"Vážně? To je hezké. Kdo to je?" Jako by přeslechla, že jsem říkala, že je to člověk. Nevadí, to by mohlo být první dobré znamení. Co, ale nebylo dobré znamení, bylo, že přeslechla, že chce odejít z Forks.

"Isabella Swanová. Dcera policejního ředitele. Tobě nevadí, že je člověk, že ne?"

"Ovšem, že ne. Mně je jedno, do koho se Edward zamiluje. Byla bych ráda i za bájnou řeckou příšeru, jen kdyby se do ní zamiloval. Počkat, teď jsem si uvědomila. Říkala jsi, že bude chtít odejít z Forks?" To, to trvalo. Kývla jsem na souhlas. "To bychom mu měli rozmluvit. Proč bude chtít vlastně odejít?"

"Protože bude mít strach, aby se jí něco nestalo. Přesněji, aby jí někdo z nás neublížil nebo, aby se nestala potravou. Já si stejně, ale myslím, že je to zbytečné. Kdyby se mělo něco takového stát, viděla bych to. Měli bychom mu ukázat, že můžou být spolu šťastní."

"S tím souhlasím. Máš nějaký nápad, jak to provést?" To je divné. Věděla jsem, že mi bude chtít pomoc, ale čekala jsem, že tam bude i nějaký odpor. Třeba, že jsou to jejich životy a já se jim do toho nemám plést nebo, že je to Edwardovo rozhodnutí a tak. Když se, ale nebránila, proč toho nevyužít.

"Mám. Vymyslela jsem ho, když jsem si zkoušela tu blůzku. Víš, jak jsem v té babince tlaskala, tak to nebylo na pochvalu té blůzky. To jsem tleskala sobě..." dál jsem jí už jenom vylíčila svůj geniální plán, jak zajistit, aby se Bella s Edwardem sešli někde mimo školu. Když jsem skončila, pochválila mě, jak jsem to geniálně vymyslela.

Byla jsem ráda, že nemá námitky a že jí nevadí, že k nám domu má přijít člověk. Musela jsem být pořádně zabraná do hovoru s Esme, protože jsem za sebou neslyšela kroky. Měla jsem je slyšet, protože najednou jsem měla před očima tmu. Nebyla to taková ta tma, jako když omdlíte. Byla to tma, jako když vám dá někdo ruce před obličej, aby vás překvapil. Chvíli jsem přemýšlela, kdo to je. Pak jsem si uvědomila, že ty ruce patří někomu vyššímu, než jsem já. Tím se mi sice okruh nezúžil, protože skoro každý byl vyšší než já, ale ten člověk měl na prsteníčku pravé ruky prstýnek, který jsem dobře znala. Sama jsem měla stejný. Byl to Jasper. Kdo jiný? V téhle domněnce, ještě dřív, než jsem něco řekla, mě utvrdil jekot naší Rose z kabinky. Ječela na Emmetta, že ji vyděsil, protože ten "blbeček" ji strčil hlavu do kabinky přesně ve chvíli, kdy se svlékala. Neřešila jsem je. Já se pomalu začala otáčet, abych viděla Jasperovi do očí, ale on se otáčel za mnou stále s rukama na mých očích. Tahle hra mě bavila, ale jen občas. Dnešek to zrovna nebyl. "Jazzi, no tak. Vím, že jsi to ty, tak mi můžeš odkrýt oči." Jakmile jsem to dořekla, už jsem zase viděla. Znova jsem se otočila, tentokrát už zůstal stát. Otočila jsem se a uviděla ho, jak se usmívá jako sluníčko.

"Ta blůzka ti moc slušela. Proč sis ji nekoupila?" Ten ví snad všechno. Nemělo by to být snad naopak? Neměla bych být já, ta která ví všechno dopředu? Zlobila jsem naoko v duchu.

"Nevím. Je pěkná, ale zase tolik se mi nelíbí. Navíc hodně podobnou už doma mám. Co tady vlastně děláte? A kde je vlastně Edward? Jel doufám s vámi." Tahle náramná starost o bratra ho zaskočila, koukal na mě chvíli podezřívavě, ale pak se usmál.

"Jel s námi. Jenom zůstal sedět v kavárně. My, tedy já a Emmett, jsme se rozhodli, že vás překvapíme. Emmett si myslel, že tím potěší Rose a že si jít trochu udobří. Snad mu to vyšlo." Kouknul se ke kabince, kde předtím pištěla Rose. Řekla bych, že mu to vyšlo. "A já jsem se rozhodl tě překvapit. Myslel jsem, že ti tím udělám radost." Při těch slovech mě objal a políbil do vlasů. Taky jsem ho objala okolo krku a chtěla ho políbit, ale někdo za námi si významně odkašlal. Jasper se otočil a já vykoukla zpoza něho. Byl to Edward. *Ksakru, když nevyrušuje Emmett, tak zase ty. Já se jednou neudržím a něco vám řeknu."* zlobila jsem se v myšlenkách. Samozřejmě mu to neuniklo, protože řekl: "Tak já přijdi za chvíli."

"Nemáš poslouchat, co si kdo myslí. Počkej, co si vlastně potřeboval?"

"Chtěl jsem vědět, jak dlouho vám to tu bude trvat."

"Nevím, ale dlouho už asi ne. Já si dneska nemůžu nic vybrat. Esme, chceš si ještě něco projít a vybrat nebo bychom už mohli jet domů?" kývla, že nic nechce a můžeme jet domů. "Tak fajn. Teď už jen Rosalie. Rose, chceš tu ještě něco nebo můžeme jet domů?" Rosalie vykoukla z kabinky celá rozcuchaná a zřejmě jen ve spodním prádle, protože si závěs držela pevně u těla.

"Ne, nic nechci, můžeme jet domů." Souhlasila až moc přehnaně. Bylo na ní vidět, že zatímco my jsme se tu bavili, ona v té kabince dělala určitě něco jiného, než zkoušela věci. Počkat kde je vlastně Emmett? Snad se nám nikam nezatoulal. Ne, nezatoulal, protože vmžiku vylezl ze stejné kabinky, ze které před chvílí koukala Rose. Snažil se, být nenápadný, ale moc mu to nešlo, protože se okolo sebe stále rozhlížel, jestli ho někdo neviděl. Byl taky pořádně rozcuchaný. Okamžitě mě začaly napadat neslušné věci, které se mohly v té kabince dít. Koukám, že Roselii moc dlouho nevydrželo, být naštvaná. Stačila chvilka v kabince a už zase přišli spolu ruku v ruce.

Chytla jsem Jaspera za ruku a šli jsme pomalu za Edwardem a Esme. S ostatními jsme se domluvili, že Emmett s Rose si vezmou moje auto a pojedou spolu. Já s Jasperem pojedeme s Edwardem a Esme. Nechtěla jsem řídit, takže řídil Edward. My si sedli dozadu. Já chtěla sedět normálně na sedadle, ale Jasper si umanul, že chce, abych mu seděla na klíně. Nevím, co ho to napadlo. Celou cestu domů mě držel okolo pasu a šeptal mi do vlasů moje nejrůznější přezdívky a slovíčka lásky. Edward se z nás mohl zbláznit. V několika desítkách vizí jsem viděla, jak plánuje svůj odjezd z Forks. Byl tak kreativní, že jich dokázala za tu krátkou cestu vymyslet víc jak 30. Jestli nechci, aby odjel, budu si muset se svým plánem pospíšit. Během cesty jsem se rozhodla, ke Swanovým zavolám, hned jak přijedeme. Bella bude mít už po škole, takže s tím nebude problém. Jenom budu muset volat z mobilu a někde daleko mimo dům, aby Edward neslyšel moje myšlenky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vize - 7. část katiqa ♥ the vampire diares 10. 05. 2010 - 19:19
RE: Vize - 7. část ella 10. 05. 2010 - 20:25
RE: Vize - 7. část ella 16. 05. 2010 - 19:57
RE: Vize - 7. část jana 17. 05. 2010 - 20:09