Přeměna - 2. část

25. duben 2010 | 19.17 | | autor: stmivani

 Povídka 

Bella si nepamatuje vůbec na nic ze své minulosti - jak tohle může dopadnout?

Bylo mi tak, jak mi ještě nikdy nebylo. Netušila jsem, co se se mnou děje, a proč na mě zírají nějaké cizí tváře... no, cizí - jak se to vezme. Připadalo mi totiž, že je odněkud znám. Matně jsem si vybavovala, že už jsem je někdy ve svém životě viděla. Netušila jsem, proč ve chvíli, kdy jsem vyslovila svoje jméno, se zničehonic prudce otevřely dveře a do místnosti vběhlo několik dalších osob. Všechny se zaměřily na mě. Vypadalo to, jako bych byla nějaká novinka za výlohou, kterou všichni okukují. V pohledech všech těch lidí se odrážela úleva, jako by právě dostali nějakou příčinu, proč se nebát.

Bylo mi mezi nimi divně, vlastně jsem tak nějak cítila, že k nim nepatřím, že jsem se mezi nimi jenom náhodou objevila. Ale zároveň jsem měla pocit, že jsem k nim dříve patřívala.

Snažila jsem se vzpomenout si na něco, co se odehrálo v minulosti, ale nedokázala jsem na nic přijít. Nedokázala jsem si ani vzpomenout, co jsem dělala včera večer. Jestli jsem byla doma, nebo venku. Jestli jsem byla sama nebo s přáteli. A vrtalo mi hlavou, jak jsem se dostala sem, na tuhle cizí postel v domě nějakým cizích lidí. Moje paměť byla vymazaná. Jediné, co jsem znala, bylo moje jméno... Isabella Swanová... Bylo to ale jenom kvůli tomu, že ho přede mnou ten jeden, ten zřejmě nejmladší s bronzovými vlasy, zmínil. Netušila jsem svůj původ, kde jsem, v jakém městě žiji, jaké je jméno mých rodičů.

"Bello," zopakoval ten kluk, který se nade mnou skláněl. Zadívala jsem se mu do očí - do zvláštních, topazových očí. Poznala jsem, že je neklidný. Jako by měl z něčeho strach.

A pak se stalo něco, čemu jsem nemohla uvěřit. On se ke mně naklonil ještě o pár centimetrů a políbil mě.

V tu chvíli mě zachvátila zuřivost. Je cizí - jaký má důvod líbat mě? Proč to udělal? Jde na to vždycky takhle rychle?

Vymrštila jsem se a vlepila jsem mu facku. Neslyšela jsem jeho protest, jen to, jak ostatní udiveně vydechli. Z plic se mi vydralo zlověstné zavrčení. Instinktivně jsem vyskočila a bez rozmýšlení jsem začala utíkat. Neobtěžovala jsem se procházet dveřmi a hledat v tom neznámém domě východ. Rozběhla jsem se proti oknu a skočila ven. Za mnou se ozval zvuk tříštícího se skla. Otočila jsem se a uviděla jednotlivé střípky, v tomto uspořádání, v tom, jak dopadaly na zem jeden po druhé, mi připadaly jako vodopád. Byla to zajímavá podívaná, ale já neměla čas zdržet se tam. Musela jsem pryč. Nutně. Ten mladý kluk, tamten, se vydal za mnou. Věděla jsem, že nesmím plýtvat časem, chtěla-li jsem utéct. Znovu jsem se rozběhla a podivila jsem se své vlastní rychlosti... Něco uvnitř mě mi říkalo, že jsem kdysi běhávala pomaleji. Ale nevěděla jsem, jestli jsem tomu "hlasu" mohu věřit. Bylo to neuvěřitelné, měla jsem náskok, který se minutu od minuty, vteřinu od vteřiny, zvětšoval. Utíkala jsem tak dlouho, dokud jsem neslyšela, že kroky za mnou se zastavily... můj pomalejší pronásledovatel se vzdal...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Přeměna - 2. část twilight-saga-blog 26. 04. 2010 - 18:07
RE: Přeměna - 2. část katie - kniha povídek 26. 04. 2010 - 18:41
RE: Přeměna - 2. část ella 08. 05. 2010 - 13:29