Kristen Stewart Interview with Little White Lies

30. srpen 2012 | 07.24 | | autor: diana98

   Kristen poskytla opravdu úžasný rozhovor pro nejnovější vydání časopisu Little White Lias. Rozhodně stojí za přečtení, protože je v něm odhalena další část naší Kristen!..:)) 

Kapitola první : Otázka

Robert Pattinson. Twilight (Stmívání). Nahota v indie filmech. Sláva. Tohle jsou věci, o kterých s Kristen nebudeme mluvit. "Dobrá," říká herečka, mírně zaskočená, když uslyší dobré zprávy. Sedíme na střešní terase hotelu - který je v přízemí hodně zalidněný bodyguardy - a do filmového festivalu v Cannes zbývají dva týdny. Teprve 22leté Stewart byla poskytnuta elitní ochrana před médii, kterou většinou dostávají ty největší Hollywoodské megahvězdy. Ale my se jí na tohle nechceme ptát.
Ve skutečnosti má LW Lias jen jednu otázku: o čem si chce Kristen Stewart povídat? "Dobře," říká. Poté se zamyslí. "Nechci sama sebe prodat. Lidi jsou tak podivní. Najednou se stanou pro veřejnost tak zajímavými, že si myslí, že stojí za prodej. Obvykle platí, že pro mě je nejzajímavější věc, právě v tuto chvíli, skutečnost, že vychází On The Road (Na cestě). A chci mluvit o On The Road."
Kapitola dvě: On The Road (Na cestě)
Mluvením o On The Road zjišťuji, že i když se lidé ptají Kristen Stewart na spoustu otázek, její odpovědi vedou k jednomu místu. Je to jednoduché: je 22leté dítě, které je šíleně zamilované do své práce. "Pane bože, tak zas*aně moc to miluju," rozzáří se. "Nejsem Marylou; jsem Sal. Právě teď se cítím plná. Mám pocit, že asi prasknu. Měla bych pracovat. Nechci si dávat pauzu. Na place je to zábavné, nemusím jít do koupelny, nedělám nic špatně, jsem prostě v pohodě, skrz na skrz. Nemám hlad. Dokonce ani nejsem ve vlastním těle, doslova. Potom to zabalí a pošlou mě do mého přívěsu a já jsem na kusy. Najednou si uvědomím, že jsem šest hodin nebyla čůrat. A umírám hlady."
Tahle sebevražedná pracovní morálka nechala v úžasu jejího kolegu, Chrise Hemswortha, ze senzace Snow White and The Huntsman (Sněhurka a lovec). Proč, napadlo australského idola, byla přepadena na základě Hollywoodské fantasy jako tomu bylo v dramatu Paula Thomase Andersona? "Awww..." usmívá se láskyplně. "Je na stejné vlně. Bere věci v nominální hodnotě. Někdy to tak dělám i já sama. Snažím se o to, a snažím celou dobu. Walter (režisér filmu Na cestě) mi nesčetněkrát během natáčení On The Road řekl, 'Přestaň něčeho dosahovat, vždyť už jsi na vrcholu.' Ale já jsem ráda vystrašená. Miluju ten pocit, když jsem najednou mimo kontrolu. Herci chodí kolem a mají na sobě malé řemeny herecké dovednosti. A mně nepřijde zajímavé dívat se na to. Nikdy jsem se nechtěla dívat na někoho, kdo hladce dokáže plakat před kamerou.

Není to vůbec zajímavé. A spousta hereček je tak šílených. Jsou to emocionální trosky, takže předstírají, že jsou svými postavami. Ale jejich emoce nevycházejí ze správného místa. Víš co tím myslím?" Musíme jí připomenout: tohle je tvůj rozhovor: řekni nám to.

Kapitola tři: Správné místo
"Zaprvé, důvod, proč jsem začala dělat tohle, byl ten, že jsem chtěla práci. Mí rodiče patří k filmovému štábu - moje máma kontroluje scénáře; můj táta je AD - a já k nim vždycky vzhlížela, jsem filmy glorifikovaná. Prvně jsem chtěla jen nějakou povinnost. Chtěla jsem, aby ke mně mluvili dospělí. Chtěla jsem se zapojit. Nudila jsem se. Potom mi bylo 13 a udělala film Speak (Mluv)...dělat film, ve kterém má postava byla znásilněná, už ve třinácti, to mě opravdu ovlivnilo. Náhle jsem pocítila, že některé věci mohou být velice důležité a dokáží pomáhat lidem. Udělala jsem toto veřejné oznámení hned po dokončení filmu a najednou tu byl obrovský příliv lidí, kteří na mě křičeli věci, které nikomu předtím nikdy neřekli. A to mě strašně zasáhlo. Byla jsem jako, 'Wow, něco, co miluju, něco, co pro mě bylo tak osobní' - protože v té době, jsem nezískala žádné uznání pro nic, co jsem udělala, bylo to jen pro mě - 'náhle pomatená lidmi.' Filmy mohou být důležité, pokud chcete, aby byly."
Kapitola čtyři: Filmy jsou důležité
Tady to je. Pokud chcete, tak dokonce i filmy s rozcuchanými upíry a vlkodlaky, kteří jsou do půlky těla nazí, mohou být důležité. Můžou vám pomoci dělat jiné filmy, filmy jako On The Road (Na cestě), filmy, které by bez vás, možná ani nebyly vidět nebo by nemohly být zrealizované.
S Hollywoodem přichází velká síla...velké večírky. Ale tady je důvod, proč Stewart nenásleduje Lindsay Lohan do hvězdičkového vrakoviště. Skrz šílené náhody, byla indie herečka pokousána radioaktivním povolením a získala zvláštní schopnosti. Nebudou však trvat věčně. Ale do té doby... "Je divné být v pozici, kde..." Vzdychne, kontroluje sama sebe. "Nezníš tak strašně šíleně, ale jako 'finanční úspěch.' Z toho je mi na nic. Cítím, že musím něco udělat. Pár let zpátky jsem natočila Welcome To The Rileys (Svět podle Mallory - kde hraje mladou ženu s emocionálními problémy) a teď chci otevřít dva vstřícné domy (pozn. překladatele - má tím nejspíš na mysli domy, kde by se pomáhalo dívkám, které se ocitly ve stejné situaci jako její filmová postava Mallory), jeden v New Orleans a jeden v LA, a chci natočit dokument, kde bude zvýrazněno, proč je to tak důležité. Ale všechny tyhle směšné prázdné charitativní akce, které vidíte? Jako, ukážeš se na nějaké akci a máš na sobě šaty, pak je vydražíš a máš najednou pocit, že jsi důležitá. Chci to udělat správně. Právě teď to tak cítím. Není to plýtvání. Protože vím, že moje odhodlání je zas*aně silné."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář